Úkolníček pro předškoláčky:

Milí rodiče, průběžně sem budeme vkládat aktivity pro naše milá Koťátka, aby se procvičovala a nenudila. 

Zdraví Vás p. učitelka Zuzka 


https://www.maminkam.cz/pracovni-listy-pocitani-do-5

Opět něco na procvičení našich předškoláků: https://www.predskolaci.cz/category/pracovni-listy-cinnosti      

Zajímavosti pro rodiče - GRAFOMOTORIKA

Grafomotorika je soubor psychomotorických činností, které jsou vykonávány při praní a kreslení a jsou založeny na koordinaci oka a ruky. 

Grafomotorické dovednosti jsou jedním z kritérií při posuzování školní zralosti dítěte. 

Grafomotorický projev dítěte vychází z úrovně jeho hrubé a jemné motoriky. Hrubá motorika zahrnuje pohyblivost končetin a celého těla. Vychází z pohybu velkých kloubů (ramenní, loketní, kyčelní a kolenní kloub) a zdokonaluje se při chůzi, běhu, poskocích, při hrách s míčem. Naproti tomu jemná motorika (jejíž vývoj vychází z hrubé motoriky) je rozvíjena pohyby zápěstí a prstů, velmi úzce souvisí i s motorikou mluvidel. Koordinace ruka-oko je nutná pro všechny manuální činnosti a především nezbytným předpokladem pro zvládnutí čtení a psaní. Nedostatky v oblasti jemné motoriky se projevují například obtížemi při snaze uchopit předměty, při malování, kdy dítě má problém se správným držením tužky a vyvíjí velký tlak na psací potřebu nebo při oblékání se zapínáním či šněrováním. Neuvolněná ruka (tzv. tvrdá ruka) způsobuje dítěti mnoho nepříjemností v každodenním životě. Děti si připadají nešikovné a často se vyhýbají činnostem, které by měly procvičovat. Jemnou motoriku se děti učí od narození, proto věnujte pozornost vývoji pohybu ruky a prstů už v rané fázi, abychom předcházeli nesprávným návykům.

Rozvoji jemné motoriky napomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, tvořivé a rukodělné činnosti a manipulační hry, jako jsou např. stavebnice, mozaiky, puzzle. 

Připravila jsem pro Vás seznam činností, které rozvíjí jemnou motoriku:

Dítě je potřeba, hlavně v předškolním věku, dostatečně motivovat k činnostem podporujícím rozvoj jemné motoriky. Můžete dítěti nabídnout některé z následujících činností. Jistě ho velmi potěší, když bude moci s Vámi vařit a připravovat večeři pro celou rodinu. Dítě se bude cítit důležité, když mu svěříte takovou činnost a zároveň se bude rozvíjet jeho jemná motorika. Přeji Vám hodně zábavy při hraní a práci s dětmi.

Rukodělné činnosti
Navlékání korálků, knoflíků, těstovin, plodů
Přišívání knoflíků, prošívání látky
Modelování pomocí plastelíny, hlíny, těsta - hmota se mačká, uždibuje, slepuje, válí
Malování prstovými barvami, temperovými a vodovými barvami
Obtiskování razítek, vlastní výroba tiskátek
Mačkání papíru
Stříhání
Vytrhávání z papíru
Lepení
Skládání z papíru

Úkony spojené se sebeobsluhou
Zapínání knoflíků, zipů, přezky, navlékání ponožek, oblékání
Oblékání panenek

Stavebnice, společenské hry
Práce s různorodými stavebnicemi - je vhodné se vzrůstající koordinací pohybů vyhledávat stavebnice s menšími dílky
Skládání kostek
Skládání mozaiek
Společenské hry

Pomoc při každodenních činnostech
Hnětení těsta, vykrajování, míchání, krájení zeleniny, přesypávání, mletí koření
Věšení prádla
Zamykání, odemykání
Listování v knize po jednotlivých listech
Motání klubíček vlny
Šroubování - uzávěry lahví
Práce s nářadím


Správný úchop tužky při psaní:

Téměř každým úchopem se nechá psát a děti jsou schopné vytvořit si skutečně neuvěřitelné a obtížně popsatelné úchopy. Jeden jediný úchop je však pro lidskou ruku ten nejpřirozenější a nejefektivnější z hlediska pohybů dlaně a prstů, jedná se o úchop špetkový. Všechny ostatní úchopy znesnadňují psaní. 

Správná výška držení psacího náčiní

Mezi hrotem tužky a prsty by měla být mezera asi 3 cm. Pokud dítě drží tužku níže, tak je omezen pohyb prstů. Prsty se nemůžou pohybovat a vzniká v nich napětí. Při vysokém úchopu je tužka špatně ovladatelná.

Problém s výškou úchopu může vyřešit jednoduchá pomůcka - navléknout slabou gumičku do správné výšky na tužku.

Grafomotorická cvičení:

Lateralita u dětí:

Význam slova: dominance pravé či levé ruky a nejen jich se označuje pojem lateralita.Týká se také dalších oblastí. Její vývoj můžeme sledovat asi od jednoho roku dítěte.

Lateralita u školáčků: Paní učitelka musí znát dominanci ručky u svých žáčků a vzhledem k ní používat vhodné pomůcky a postupy,a to nejen při psaní,ale také čtení,výtvarných dovedností,v tělocviku,při hře na nástroj a v praktických dovednostech.

Oblasti laterality:                                                                                                                                  Ruce - dominantní ruka se pozná podle toho,kterou rukou bere dítě hračky,příbory,navléká korálky,staví kostky na sebe,kterou rukou lépe a častěji kreslí.                                                       Nohy- odrážení na koloběžce,kopání do míče,nasedání na kolo,navlékání nohavice.                 Oči-k dominantnímu oku dítě častěji přiloží kukátko, papírovou trubičku jako dalekohled.         Uši- dominantnímu oušku přiloží častěji telefon a to i v případě,kdy kříží ruku přes obličej.      Točení a zatáčení- za dominantní stranou se dítě častěji otáčí a točí.

Co dělat, abychom lateralitu správně určili ?                                                                                      U většiny dětí lze v předškolním věku určit dominantnost pravé či levé ruky pouhým pozorováním. Pokud si však nejste jisti, je dobré se poradit  s pí. učitelkou ve školce - poprosit ji, aby se na rozlišení zaměřila. Popř. navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.

Praváci: Praváků je výrazná většina,a to po celé zemi.Také většina pomůcek,učebnic,směr vedení písma i společenských zvyků /podání ruky/ je určena pro praváky.                                   Leváci: V dnešní době je leváctví rysem,se kterým se počítá.Přesto však může být nevýhodou a komplikací. Naštěstí se vyrábí mnoho pomůcek a potřeb pro leváky,které jsou snadno dostupné.Přeučování leváků se v dnešní době nedoporučuje.                                                       Obourukost: cizím slovem ambidextrie.Vyskytuje se pouze v 1% případů.Jedná se o člověka, který umí stejně dobře používat jak levou tak pravou ruku.Je to vrozená dispozice.                    Zkřížená lateralita: Z pedagogicko-psychologického hlediska se jedná o odlišné dominanci oka a ruky.Je to buď dominance pravá ruka,levé oko.Nebo levá ruka a pravé oko. V obou případech lze u dítěte očekávat mírné obtíže při zvládání nácviku čtení a psaní.V předškolním věku se může projevit nechutí dítěte ke kreslení,problémem s napodobováním tvarů s vyhledáváním rozdílů ve tvarech.Problémy lze částečně odstranit tréninkem a cvičením zrakového vnímání např:puzzle,kostky,určování rozdílů.                  


Krásná jarní pohádka o ovečce. Maminky nebo tatínci určitě rádi přečtou :

Ovečka Chundelka
Ovečka Chundelka patřila kdysi do velkého stáda oveček, které vlastnil jeden vesnický chalupář. Jeho stavení stálo přímo pod travnatou strání, která byla součástí velké zahrady. Chalupáři se již omrzelo tyto příkré svahy věčně sekat a odmítal už nadále sušit tolik sena, proto se rozhodl pro chov ovcí. Vypustil všechny ovečky do zahrady, nechal je volně pást a byl rád, jak pečlivě mu vypásaly všechny ty těžko dostupné travnaté porosty a jemu tak odpadla práce se sečením trávy. Jednu z oveček si oblíbil nejvíce. Vymyslel pro ni jméno Chundelka, neboť byla pěkně chundelatá, měla nejhustší a nejpěknější vlnu, byla poslušná, přítulná a nejmilejší ze všech oveček. Jednoho dne se ovečka Chundelka spokojeně pásla a pochutnávala si na pastvě, když vtom kolem ní proletěla černá kosice. Posadila se na větev stromu a začala si ovečku prohlížet ze všech stran. "To je ale pěkně chundelatá ovečka! A jak má hezký, vlněný kožíšek?" pomyslila si. Vtom ji napadlo, že si na ovečce udělá kosí hnízdo a řekla si: "Načpak se stavět s hnízdem, když v oveččině kožíšku se mi bude sedět jako ve vatičce a nebudu se muset vůbec namáhat se stavěním." Slétla k ovečce a už se ji začala na hřbetě pěkně uvelebovat do vlněného kožíšku, kde se uhnízdila a už začala snášet ptačí vajíčka. Ovečka nevěděla, co se to děje, neboť jí na zádech stále něco šimralo a lechtalo a proto znejistila a pomyslila si: "Co to je? Kdopak se mi vrtí v kožíšku a muchlá mi vlnu?" Ale na vlastní hřbet si sama neviděla. Poté snesla kosice do měkoučkého hnízdečka pět vajíček. Hrdě na nich seděla, zahřívala je a už se dočkat nemohla svých prvních, malých ptáčátek. Ovečka jí pěkně nosila na zádech a to se kosici, panečku, líbilo. Celý den jen podřimovala a vychvalovala si, jak to dobře s hnízděním vymyslila. Po chvíli však dostala kosice hlad, proto na chvíli hnízdečko opustila a vylétla za potravou. Sotva se na okamžik vzdálila, zahlédla kosí hnízdo i s vajíčky kukačka a jak už to u nich bývá zvykem, snesla mezi ostatní vajíčka i to svoje kukaččí a hned zase odletěla. Kosice se brzy vrátila, ale nic nepoznala a všechna vajíčka zahřívala dál, jako by se nechumelilo. Za nějakou dobu se z vajíček začala líhnout malá ptáčata. Kosice z nich měla velikou radost a starostlivě o ně pečovala a krmila je. Malá holátka stále pípala, pískala a otevírala malý zobáček, do něhož jim máma kosice nosila potravu. Ptáčátkům se ve vlněném ovčím hnízdečku líbilo. Seděla si pěkně v teploučku, ovečka je hezky vozila a to se jim to dařilo, jen co je pravda! Ptáčata rostla jako z vody, obzvláště to jedno, které patřilo kukačce. Bylo ze všech mláďat největší a nejmazanější a sezoblo pokaždé nejvíce potravy. Krátce nato toto kukaččí mládě vyžduchalo všechny ostatní ptáčky z hnízda dolů na zem a uvelebilo se v hnízdečku pěkně samo. Ubohá holátka neuměla ještě lítat, neboť byla úplně maličká. Upadla do trávy, bezradně pípala a stádo oveček je málem zadupalo. Naštěstí tudy právě běžela slepička, která utíkala zahradou ze dvora pryč. Byla celá načepýřená a nazlobeně kvokala, neboť ji hospodář sebral všechna vajíčka, z nichž si přála vysedět malá kuřátka. Jakmile uslyšela pípání bezradných ptáčat, hnedka se zastavila a pomyslila si: "Ubohá stvořeníčka, vždyť je tu ovečky dočista ušlapou, to přece nemohu dovolit," prohlásila kvočna a už si všechna ptáčata postupně odnášela zpátky na dvůr do kukaně, kde měla své bydlení. Tam se o všechna malá ptáčátka postarala. Vychovala je namísto kuřátek, které ji hospodář toho roku nedopřál a tak kosí mláďata přece jen přežila.

Kukaččí mládě tak zůstalo v hnízdě na oveččině hřbetu samo a celé patřilo nyní jen jemu. Máma kosice se vrátila z lovu a namísto šesti ptáčátek našla jen to jedno. Kukaččí mládě hnedle žadonilo o jídlo a tak ho kosice začala krmit. O to více rostlo, když zůstalo jen samo. Brzy mu narostla peříčka a nastal čas z hnízda vyletět a postarat se o potravu samo, jenže to kukaččí mládě rozhodně odmítalo. Nechtělo se mu tak měkoučké a teploučké hnízdečko opouštět. Zpohodlnělo a zlenivělo a nemělo chuť ani potřebu lítat a pomyslelo si: "Nač létat, když mě ovečka celý den tak hezky všude vozí na zádech? O potravu se mi postará máma, tak proč bych se měla namáhat máváním křídel a sháněním potravy, když to za mě může všechno udělat máma? Vždyť mě v hnízdě vůbec nic nechybí! Stačí přece jen zavolat kuku kuku a máma hnedka přiletí a už mi nese něco dobrého do zobáčku."

A tak kukačka rostla jako z vody. Byl nejvyšší čas hnízdo opustit, ale kukačka to neudělala. Kosice se už o ní nechtěla dál starat, ale nedalo jí to. Když viděla, že kukačka nelítá, znovu a znovu se k ní vždycky vracívala s obavou, jen aby neumřela hlady.
Chudák ovečka však byla z kukačky celá nešťastná a nesvá. Nechtěla ji už na sobě, ale nevěděla, jak se jí má zbavit. Stále slýchávala jen to její kuku kuku a to věčné kukání Chundelce jen znepříjemňovalo život a pomyslila si: "Můj kožíšek přece není žádné hnízdiště, já už v něm nikoho nechci!" Začala nešťastně a bezradně bečet. Oveččino bečení uslyšel pes. Nebyl to ovčácký pes, který ovečky hlídá, ale zatoulané pouliční psisko. Vběhl mezi ovečky a začal je prohánět po celé zahradě. Ovečky se splašily, úplně všechny začaly bečet a kukačka v Chundelčině kožíšku kukala jako na lesy! Pes náhle zpozorněl a zaposlouchal se do kukaččina hlasitého volání. Vtom spatřil na zádech ovečky sedět kropenatou kukačku a nestačil se divit. Pelášil rovnou k ní a hop a skok, chňap a chlamst a kukačku spolkl ještě dřív, než si stačila podruhé zakukat a pochvaloval si: "Konečně jsem si své hladné bříško naplnil! Hned poté od oveček spokojeně odešel zase o ulici dál. Konečně byla ovečka Chundelka opět volná a sama, bez vetřelce na zádech! Zato kukačka skončila psovi v břiše ani nevěděla jak! Teprve nyní začala litovat, že zavčas neodletěla, neboť se jí v psově břiše vůbec nelíbilo. Měl tam tmu, málo místa a kukačka přestávala volně dýchat. Pes byl však náramně spokojený a chystal se trochu prospat. Natáhl se do stínu pod košatý strom a začínal usínat. Přišla na něj dřímota, otevřel pusu úplně dokořán, zazíval a vtom frnk! Kukačka vyletěla z jeho krku a letěla,a letěla, letěla a letěla! Přece jen se jí podařilo zachránit si svůj mladý kukaččí život! Od té doby se jí lítání náramně zalíbilo.Vesele si kukala a všechnu potravu si už vždycky obstarávala jen sama.

A tak to nakonec všechno dobře dopadlo. Kukačka přestala být pohodlná a líná a naučila se sama lítat. Ovečka Chundelka už poté nikdy nikomu nesloužila jako hnízdiště a dál spokojeně spásala všechnu zelenou trávu. Brzy se jí narodilo malé, krásné jehňátko a z Chundelky se stala spokojená a vzorná máma.

Chalupář poté koupil pro celé stádo oveček na krk pěkný, malý zvoneček. Ovečkám se tak zalíbilo zvonění, že tím odzvonily i konec této pohádky.

Alena Chudobová

A k tomu si můžete krásnou ovečku samy nakreslit :

A nyní pár hádanek pro šikovné hlavičky :

Šípková Růženka
U kolébky ženy stojí,
král vše vidí,
proč se bojí?
Sudba zněla rázem, hned:
Bude krásná jako květ.
Jedna z nich však dodala:
Co kdyby se prospala?
Služebnictvo růže seká,
stejně víme
co je čeká.

Perníková chaloupka

Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
to ještě svede.
Najednou chalupa.
Mařenka nedutá.
Celičká z perníku,
zatáhli za kliku.

Babizna s lopatou
má kočku chlupatou.
Děti však vyhrály,
na babu vyzrály.



Vodník

V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.

Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.

U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.



Myšlení a řeč u předškoláků:

Řeč ve spojení se školní zralostí pro mnoho lidí znamená schopnost správně vyslovovat hlásky. Výslovnost je např. pro správné psaní velmi důležitá a pokud není před nástupem do školy dozrálá, věnuje se dítěti obvykle klinický logoped.  

Řeč ale není jen aktivní mluvení, ale i porozumění tomu, co nám sděluje někdo druhý. Proto nezapomeňme porozumění trénovat kladením otázek různého typu (Proč...? K čemu se používá...? Jaký je rozdíl...? Co mají společného...?). 

Při samotném vyjadřování dítěte si kromě výslovnosti všímejme slovní zásoby, ale také toho, zda je dítě schopné vytvářet samostatně věty a krátká srozumitelná souvětí, převyprávět příběh nebo krátkou pohádku. Sledujme to, zda dítě přirozeně skloňuje, dovede používat minulý, přítomný a budoucí čas, dobře váže podstatná jména s předložkami apod.  Stačí si přečíst knihu,ukazovat rozdíly v obrázcích.

Zrakové vnímání u předškoláků:

Zrakové vnímání je schopnost rozpoznat rozdílnosti a podobnosti mezi různými předměty. 

Zrakem přijímáme od narození nejvíce informací z našeho okolí. Zrakem poznáváme prostředí a okolní svět, v němž žijeme. Schopnost vnímání zrakem ovlivňuje rozvoj našeho myšlení a intelektu, je zásadní pro prostorovou orientaci, matematické představy a řadu dalších funkcí. Zrak je pro nás důležitým prostředkem komunikace.  

Hovoříme-li o zrakovém vnímání je nutné zdůraznit, že se nejedná o poruchy zraku, kdy je oslabeno oko, ale jsou oslabené funkce podílející se na zachycení, zpracování a uchování zrakového vjemu. Mnoho dětí s naprosto zdravýma očima a bez brýlí mají potíže právě v oblasti zrakového vnímání. Schopnost zrakového vnímání u většiny dětí dozrává do optimální úrovně kolem nástupu do školy. U některých dětí je dozrávání o něco delší, u určité skupiny dětí se objevuje určitý nedostatek v oblasti zrakového vnímání, který je potřeba vyrovnávat nácvikem a tréninkem. Nedostatek v této oblasti může být jednou z příčin později se rozvíjejících potíží (může mít souvislost se specifickými poruchami učení). Dobrá úroveň zrakového vnímání je jeden z hlavních předpokladů úspěšného zvládnutí čtení, psaní písmen, slabik, slov i čísel.

Zde si stručně vyjmenujeme dovednosti související se zrakovým vnímáním, které by dítě mělo umět předtím, než nastoupí do první třídy. Čím lépe následující oblasti ovládá, o to menším potížím bude muset čelit u úkolů vyžadující dobrou úroveň zrakového vnímání. 

  • pojmenovat barvy základní i doplňkové
  • rozlišit mezi stejnými obrázky takový obrázek, který je jiný (velikostí, detailem, polohou atd.)
  • vyhledává a určuje shodné a neshodné dvojice obrázků
  • poskládá obrázek ze dvou a později i z deseti částí
  • skládá obrázek z několika částí podle předlohy, pozná a doplní části, které na obrázku chybí     
  • pamatuje si cca 3 obrázky, které se mu ukáží
  • pozná, které obrázky z určitého množství chybí
  • rozliší dva překrývající se obrázky
  • vyhledá zadaný předmět na pozadí obrázku

SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ U PŘEDŠKOLÁKŮ :

Sluch je vedle zrakového vnímání druhým nejdůležitějším prostředkem komunikaci. Sluch ovlivňuje rozvoj řeči a s úrovní řeči je neodmyslitelně svázán rozvoj myšlení. Oslabená schopnost sluchového rozlišování může ovlivňovat samotný proces učení... 


Sluch je vedle zrakového vnímání druhým nejdůležitějším prostředkem komunikaci. Sluch ovlivňuje rozvoj řeči a s úrovní řeči je neodmyslitelně svázán rozvoj myšlení. Oslabená schopnost sluchového rozlišování může ovlivňovat samotný proces učení, osvojování si dovedností čtení a psaní. Rozumějme, že sluchové vnímání je něco jiného než poruchy sluchu, kdy dítě trápí nedoslýchavost, či je neslyšící. 

Sluchové rozlišování znamená, zda dítě dobře sluchem rozlišuje zvukově podobné hlásky (např. p-b, s-z, t-d, g-k, v-f, a-o-e) rozlišuje měkké/tvrdé slabiky či si umí vybavit všechna písmenka ve slově ve správném pořadí. V podstatě u sluchového vnímání nejde o to zjistit, zda dítě slyší, ale CO dítě slyší a jestli slyší ROZDÍLY v hláskách, slovech a v řeči.

Předškolák roztleská slova na slabiky a navíc by měl určit počet tlesknutí. Spousta předškoláků již je schopno rozlišit první hlásku ve slovech ("Co slyšíš na začátku slova "bílá"? apod.), ale ještě nerozlišují samostatně všechny jednotlivé hlásky ve slově. Předškolákovi stačí pokud roztleská a určí počet slabik max. u čtyřslabičných slov.

Jak a proč potřebujeme sluchové rozlišování při čtení a psaní?:

Většina dětí postupně během první třídy zvládne rozlišování jednotlivých hlásek ve slově. Umí rozložit slova na hlásky - např. "b-í-l-á k-o-č-i-č-k-a". Tato dovednost rozkládání a skládání slov (sluchová analýza a syntéza) jim umožňuje zvládnout nácvik čtení a psaní. U čtení dítě potřebuje (kromě jiných dovedností) sluchovou syntézu, z jednotlivých písmen skládá slovo z významem, např. prvňáček přečte po písmenkách "l-i-s-t" a pozná slovo (de facto spojí jednotlivé hlásky).

Jak zlepšit a trénovat skládání slov z hlásek a rozkládání slov na hlásky?:

 S malými dětmi můžete zkusit hru oživit "Hra na roboty z jiné planety". Můžete slabikovat čí hláskovat (hláskování je pro prvňáčky a druháky, pro předškoláky je nevhodné). Například: "Bu-de-me mlu-vit ja- ko ro-bo-ti. "K-o-č-k-a, p-e-s, m-ů-j, m-e-č ..." Pokud to přeci jen chcete vyzkoušet s předškolákem, tak zkuste jen krátká slova (pes, les, ves, ...). Jestliže vaše dítě toto zvládne, vězte, že má výbornou úroveň sluchového rozlišování. Pokud určí jen první nebo první hlásku, tak je to velmi dobrý výkon. Opět je výhodné si dopředu napsat pár slov, se kterými si budeme hrát a zkoušet je rozkládat.

Seznam slov pro inspiraci: pes, kůl, meč, bič, veš, máma, táta, koza, vosa, pero, žába, ryba, stan, slon, vlak, kolík, pásek, buchta, koláč, karta, stůl, židle, guma, pusa, husa

 Co by předškolák měl zvládnout:

- zapamatovat si a sám říci básničku či zazpívat nějakou písničku                                                 - rozlišit první hlásku ve slově (nebo alespoň první slabiku)                                                             - roztleskat slovo na slabiky a určit počet slabik ("Poznáš, kolikrát si tleskl?")            - zopakovat jednoduchý rytmus či popěvěk                                                                                     -  pamatovat si instrukce či drobné úkoly jdoucí po sobě ("Dej panenku na židličku, otevři         knížku a najdi obrázek, který se ti líbí.")                                                                           - zopakovat několik slov (3-4 slova), která spolu nesouvisí ("Zkus zopakovat po mě všechny slova úplně stejně: mrak, pošťák, slunečník, lyže.")                                                                          - zopakovat přesně větu, kterou mu řekneme ("Řekni větu úplně stejně jako jí řeknu já. Např.       Bílá kočka spala ve voňavém seně.")

Pokud je Vám již delší dobu v některých projevech dítěte (řeč, čtení, psaní) něco nápadného, můžete vyzkoušet, zda má dítě přiměřenou úroveň sluchového rozlišování. Zkuste smysluprosté slabiky. Může Vám to pomoci se zorientovat v potížích dítěte a pochopit, že záměny dítě nedělá schválně nebo z nepozornosti. Zůstaňme u toho, že v našem pojetí je následující cvičení vhodné pro budoucí školáky či děti po zahájení školní docházky. Dítěti zadáváme dvojice nesmyslných slabik, které se liší detailem - měkké/tvrdé slabiky, jiné zvukově podobné hlásky. Pokud má dítě s rozlišováním potíže a často se plete, je rozhodně na místě zkonzultovat vše například s učitelkou ve škole a event. při výrazném selhávání pak je na místě konzultace s dalším odborníkem. 

Dvojice smysluprostých slabik: brus - prus, čep - čep, elí - elí, bran - pran,váp - vap, tek - tek, flik - flak, ben - bem, laj - jal, boč - boš kač- tač, ník - nýk, klše - klče, iba - ibe, dín - dýn, sáf - saf, sík- šík, pjum - plum,kjer - kjeř

PŘEDMATEMATICKÉ DOVEDNOSTI PŘEDŠKOLÁKŮ :

Než se malý školák začne učit počítat, je potřeba aby se během svého vývoje přibližně do šesti let naučil a osvojil spoustu dovedností ještě před tím, než začne sčítat kolik je 1+1 či odečítat 5-2. Především půjde o to, jak bude vztahům mezi čísly rozumět, jak bude rozumět podstatě sčítání, odčítání či násobení. Matematika  není mechanické jmenování číselné řady či memorování naučených příkladů. Matematické dovednosti jsou komplexnější než se na první pohled může zdát.
Jedním z předpokladů pro matematické dovednosti jsou tzv. PŘEDmatematické představy (někdy se také nazývají předčíselné představy). Představme si je jako stavební kámen pro matematiku a chápání matematických vztahů. Předmatematické představy a dovednosti dítě nasává z různých každodenních činností. Nejdříve získává zkušenosti o svém okolí již zmíněným zrakem a svými pohyby (dotýká se věcí, přetáčí se, leze, chodí..),vnímá a začíná rozumět vztahům mezi předměty v prostoru- co je před, za vedle, nad, pod atd. Později začíná v řeči rozumět pojmům, nahoře, dole, méně, více, stejně, přidej, uber a později je také začne samo smysluplně používá.

Co by měl předškolák umět? :

- rozlišit velikosti předmětů a porovnat je (malý, velký, menší, větší, hodně, málo, méně, nejméně) 

-seřadit prvky dle velikosti (např. 3 předměty, které může dítě i pojmenovat- malý x větší x největší)

- roztřídit předměty podle zadání (např. děti rádi třídí cokoli a když je k tomu občas pobídneme, tak jen dobře. Třídit se do všechno- panenky s dlouhými a krátkými vlasy, auta malá a velká... Je potřeba, aby bylo jasné vždy nějaké kritérium, podle kterého dítě předměty třídí. Kritériem může být tvar, velikost, barva. Kritéria ke třídění se také často kombinují např. velké žluté kruhy x malé žluté kruhy....)

- umět počítat počet prvků po jednom alespoň do 5 

-poznat základní geometrické tvary a umět je nakreslit podle předlohy a pojmenovat je 

-rozdělit počet prvků podle zadání (na větší, menší či stejné hromádky) 

-přiřadit k číslu a přiřadit k číslu např. správný počet teček 


Jak posilovat předmatematické představy :

- porovnávání množství předmětů. Lze využít k nácviku a pochopení pojmů - méně, více, stejně počítání a určování počtu.                                                                                                        -určování geometrických obrazců, dítě zkouší kreslit geometrické obrazce podle předlohy. Může zkoušet skládat obrazce ze dvou později z vícero částí.                                                        - třídění do skupiny podle nějakého smyslu(kritéria), které by tam dítě mělo najít. Případně mu dopomůžeme.


Vnímání času u předškoláků  : 

Vytvářet si představu o plynutí času je záležitost nejen předškolního věku, ale ještě i věku školního. Dítě se učí zpracovávat údaje o časových událostech:

a) uvědomovat si trvání časových intervalů (jak dlouhou dobu událost, činnost trvá),
b) uvědomovat si časový sled, posloupnost (co předchází, co následuje).

K uvědomování si trvání časových intervalů přispívají rytmické děje v našem těle (dýchání, pulz, trávení), dále vymezení událostmi, které dítě obklopují a pravidelně se střídají (den, noc, charakteristické činnosti pro ráno, poledne, večer).

Čím je časový úsek delší, např. střídání ročních období, tím je pro dítě obtížnější vytvořit si představu trvání daného úseku.

S vnímáním plynutí času úzce souvisí vnímání časové posloupnosti, časového sledu, uvědomování si příčiny a následku, začátku a konce, předjímání následné události.

Čím je dítě starší, tím lépe dokáže ze sledu událostí vyvodit událost následnou, situaci očekávat a být na ni připraven. Zároveň s přibývajícím věkem dítě dokáže zpracovat více informací následně za sebou.

Dodržování algoritmů, stanovených pravidel dítěti umožňuje orientovat se v čase, být na událost připraven, usnadňuje každodenní činnosti, dává dítěti jistotu a pocit bezpečí.

Jestliže dítě žije bez pravidelného režimu, obtížněji si uvědomuje trvání jednotlivých činností, neví, kterou činnost má očekávat, neumí předjímat následující děj, neučí se postupně si organizovat jednotlivé činnosti.

Potíže s orientací v čase :

V běžném životě se setkáváme s jedinci (nejen dětmi, ale i dospělými), kteří mají potíže s orientací v čase. Zpravidla je poznáme velmi záhy. Dochvilnost a dodržování plánovaného času pro ně nebývá jediným úskalím. Mívají problém v plánování činností, v organizaci práce, řazení jednotlivých činností nebývá výhodné; zpravidla působí chaotickým dojmem.

U předškolního dítěte poznáme pozvolněji se vyvíjející vnímání času a časového sledu obtížnějším osvojováním pojmů z časové orientace (ráno, večer, zítra...; první, poslední...), později je zařazuje do aktivního slovníku, při používání je zaměňuje; obtížněji si navyká na sled každodenních činností, např. pozvolněji si osvojuje jednotlivé kroky při oblékání, zaměňuje pořadí úkonů apod.

Ve školním věku se může objevovat mnoho potíží: záměny pořadí písmen, číslic, jejich případné vynechání; obtížné osvojování vědomostí, které musí být uspořádány v daném sledu (např. dny v týdnu, následnost ročních období, měsíce v roce, abeceda, násobilka); chybovost v pořadí úkonů; potíže při hospodaření s časem při učení, při budování učebních strategií, v zautomatizování opakujících se činností; nerozvržení si pořadí kroků a odhadu časové dotace na splnění jednotlivých úkolů apod.

Co bychom měli dítě v předškolním věku pro rozvoj vnímání času učit? :

• Každé dítě by mělo žít ve světě, který má vymezené hranice, poskytuje mu jistotu a bezpečí, kde se potřebné úkony (vstávání, oblékání, stravování...) opakují v pravidelnou dobu a stejným způsobem; rituály usnadňují každodenní život dítěte i dospělého, poskytují řád.

• V těchto situacích se dítě učí předjímat následnou činnost, přirozeným způsobem respektovat a provádět úkony ve správném pořadí. Samozřejmě je vhodné sled událostí dítěti pojmenovávat (teď si oblečeme svetr, zbývá nám obléci bundu a naposledy čepici a můžeme jít).

• Osvojování časových pojmů rozvíjíme i povídáním si s dítětem o následném ději; řazením obrázků podle posloupnosti děje, pojmenováváním, co bylo první, poslední, co se stalo nejdříve, později, naposled.

• Důležité jsou i další pojmy označující části dne (ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, večer). V závěru předškolního období dítě učíme orientovat se ve dnech v týdnu (vědět, co dělá v sobotu, neděli; pokud chodí do nějakého kroužku, který je to den apod.), přiřazovat činnosti obvyklé pro roční období, chápat pojmy nejdříve, před tím, nyní, potom, včera, dnes, zítra. Všechny tyto pojmy pomáhají dítěti vymezovat čas, uvědomovat si trvání časových intervalů i jejich následnost.

Vnímání prostoru : 

Správné prostorové vnímání nám usnadní orientaci v našem okolí, ale nejen to. Je významné pro mnoho školních dovedností - pro čtení, psaní, orientaci v mapách, notových zápisech. Ze školních dovedností však nejvíce ovlivní rozvoj matematických schopností, získávání dovedností a vědomostí v tomto oboru.

Nevyzrálé prostorové vnímání v předškolním věku poznamenává mnoho výkonů a činností dítěte. Může se odrážet v obtížnějším nabývání pohybových dovedností, může mít vliv na sebeobsluhu a samostatnost, vnáší nejistotu do uspořádávání svého okolí.

Dále může ovlivňovat takové činnosti, jako je kreslení - uvědomování si vedení směru čáry, rukodělné činnosti, hry se stavebnicemi, mozaikami, kdy při deficitu prostorové představivosti tyto činnosti děti nevyhledávají a tím nerozvíjejí své technické myšlení.

Představu o uspořádání prostoru kolem nás získáváme pomocí zrakových, sluchových, pohybových, hmatových vjemů a jejich kognitivním zpracováním.

Vnímání prostoru můžeme charakterizovat uvědomováním si:

• směru,
• vzdálenosti,
• velikosti.

Vytváření představy prostoru a pojmenovávání prostorových vztahů je tak jako u vytváření představy plynutí času proces dlouhodobý. Své začátky má v kojeneckém věku v senzomotorickém vnímání (vnímání prostoru zrakem, sluchem - lokalizace zvuků, pohybem, hmatem).

Dítě zaměřuje pozornost na podněty z okolí - sleduje pohybující se hračku, otáčí se za zvukem apod. V závislosti na rozvoji motoriky se snaží k těmto zdrojům nového poznání přiblížit, dosáhnout na ně. Pohyb tak hraje významnou úlohu v rozvoji vnímání prostoru, spolu se zrakem a hmatem umožní lépe odhadnout vzdálenost, získat představu velikosti objektů. Blízké objekty se zpravidla zdají dítěti větší, vzdálenější vnímá jako menší. Teprve postupně se učí vnímat perspektivu.

Senzomotorické vnímání je základem pro utváření prostorových představ a pojmenování prostorových vztahů. Nejdříve dítě chápe a posléze zařadí do aktivního slovníku pojmy nahoře - dole, později přidá pojmy vpředu - vzadu, okolo pátého roku pojmy vpravo - vlevo.

Představy o prostoru zahrnují nejen vnímání prostoru vymezené třemi osami (horní -dolní, přední -zadní, pravou-levou), ale i odhad a zapamatování si vzdálenosti, porovnávání velikosti objektů, vnímání části a celku, vzájemný poměr velikostí jednotlivých částí a celků, jejich uspořádání - zde je významná souvislost s časovým vnímáním.

Pro vnímání prostoru jsou pro dítě důležité i další pojmy, jako je nízko, vysoko, porovnávání níže - výše, daleko - blízko, první - poslední, uprostřed řady, předposlední; chápání a používání předložkových vazeb na, do, v, před, za, hned za, hned před, nad, pod, vedle, mezi aj.

Dítě dále učíme orientovat se ve svém okolí. Vědět a snažit se popsat, jak se jde do obchodu, do školky atd. Jde nám především o to, zda si dítě uvědomuje, okolo kterých objektů chodí, zda je chápe v posloupnosti tak, jak následují, jak si buduje a zpevňuje uspořádání prostoru.

Paměť předškoláků :

Pro paměť dítěte předškolního věku je typická obraznost, citovost a živelnost. Dítě si mnohem lépe zapamatuje bezprostřední zážitky než slova, která byť i poutavě popisují konkrétní události. Například všeobecné poučování o tom, že na ulici je třeba dávat pozor, není pro paměť dítěte dost konkrétní a názorné. Dítě si velmi dobře zapamatovává a vybavuje podněty, které vzbuzují jeho zájem, vyvolávají v něm nadšení, radost, obdiv, ale i podněty spojené s negativními citovými zážitky. Stačí jediná zlá zkušenost s ošetřením u lékaře, aby se mu dítě v budoucnosti vyhýbalo. I zážitky z velké radosti často zanechávají stopy pro celý život. Z předškolního období pocházejí první trvalejší vzpomínky.

Spíše až v druhé polovině předškolního věku pozorujeme první náznaky úmyslného zapamatování. Dítě má sklon uchovávat si a vybavovat si informace převážně podle barvy, tvaru, polohy, zvuku atd. To však neznamená, že dítě nemá logickou paměť. Materiál, kterému zcela rozumí, si osvojuje rychleji a lehčeji než takový, který je pro ně nepochopitelný. Přesto je dítě v každodenní zkušenosti odkázáno většinou na mechanickou paměť, neboť ještě nedovede proniknout do podstaty mnohých okolních věcí a jevů.

 Trénink hrou : 

Na trénování je dobré např. obyčejné pexeso. Nebo stačí obrátit pár jednoduchých obrázků, pár karet na pár sekund a následně se dítěte zeptat, co na nich vidělo. Nebo přečíst nějaký text (pohádku O Krtečkovi) a následně se ptát, o čem to bylo a klidně se zeptejte i zpětně za několik dní a jak sami zjistíte, časem bude dítě znát pohádku celou a to v kteroukoliv dobu. Nebo vyberte doma pár oblíbených hraček či jiných předmětů, dítěti je ukažte, pak je schovejte pod šátek, s tím, že jednu necháte "zmizet" a nechte dítě po odkrytí šátku, ať odhalí, co chybí! Později můžete schovat věci dvě atd. Nebo hrajte různé zábavné slovní hry. Např. v autě místo DVD hrajte hru, která podporuje paměť! Řekněte: "V hrnci je mrkev, co tam přidáš ty?", dítě řekne "v hrnci je mrkev a brambor, co tam přidáš ty?", vy řeknete "v hrnci je mrkev, brambor, maso, co tam přidáš ty?" atd. Věcí v hrnci je více a více a pro paměť je to těžší a těžší. No, a kdo to dříve splete, prohrál a vítěz samozřejmě dostane odměnu, třeba bonbón.

Pár rad pro rodiče našich předškoláčků :

Vedení k samostatnosti :

Je dobré, aby si budoucí školák dokázal sám :

zavázat boty (však jsou tu boty na suchý zip - super věc)
převléknout, uklidit si věci do tělocviku
nachystat si na lavici věci na výtvarnou výchovu
nachystat si věci do aktovky za dohledu mámy či táty (NE, že bude chystat mamka), aby věděl, kde co má
naobědvat se - používat příbor
obsloužit se sám na WC (p. uč. nemůže chodit každému utírat zadeček)
Toto je výčet asi nejdůležitějších úkonů, které by měl malý školáček zvládat, než nastoupí v září do školy.
Dítě tak nebude stresované tím, že si musí říct o pomoc p. učitelce, nebo že mu budou spolužáci třeba zavazovat boty atd.

Desatero prvňáčka základní  školy :


1. Znám své jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče i sourozenci.
2. Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby na mě nikdo z mých kamarádů nemusel čekat.
3. Na tkaničce už umím udělat mašličku!
4. Umím uklidit knížky, hračky i pastelky tam, kam patří.
5. Dovedu kreslit tužkou, pastelkami i malovat barvičkami a poznám barvu červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou.
6. Umím vystřihnout obrázek pomocí nůžek s kulatou špičkou.
7. Zvládnu si sám připravit na stůl svačinu, kterou si dám na ubrousek. Před jídlem si umyji ruce!
8. Dovedu naslouchat maminčinu vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam správně patří.


Pohádka: Jak beruška hledala tečky

Tam u lesa v trávě, kde v létě kvetou kopretiny, bydlí rodinka berušek. Beruškám se také říká slunéčko sedmitečné. To proto, že rády létají za sluníčkem a na svých červených krovkách mají sedm teček. Ale nemusí tomu tak být u každé berušky, kterou v trávě uvidíte! Ty úplně malé berušky ještě sedm teček nemají. Beruška Johanka měla teček jenom pět. Byla malá a ostatním starším beruškám tyto jejich dvě tečky jen záviděla. "Maminko, kdy i já poletím s ostatníma do školy?" ptala se už zase maminky, která se právě chystala s tatínkem odletět na zahrádku do růží. "Až vyrosteš a budeš mít sedm teček!" odpovídala jí trpělivě maminka. "Tatínku, a kdy i já s vámi poletím do růží?" tázala se tatínka ještě u dveří. "Inu, až budeš větší a budeš mít sedm teček. Teď si ještě malá a neumíš tak dobře létat. Ještě by tě mohl sezobnout nějaký pták!" povídal starostlivý tatínek zvídavé Johance. Když byla Johanka sama doma, začala si prohlížet v zrcadle své krovky a hlavičku si přitom div nevykroutila. "Pořád jenom pět!" posteskla si smutně. Když v tom najednou dostala nápad! "Já si ty dvě tečky někde seženu a pak budu s ostatními beruškami chodit do školy a létat do růží! A basta!" A jak řekla, tak i udělala. Vystřihla si z papíru dvě černé tečky a letěla do lesa hledat něco, čím by si je mohla přilepit. V lese uviděla velký starý strom. Byla to borovice. Taková borovice má kromě jehličí i kůru plnou smůly. "Smůla bude to lepidlo!" zvolala Johanka a rozveselila se nad svým skvělým nápadem.

Přiletěla až ke stromu a své dvě tečky z papíru namočila do smůly. Pak je přitlačila na své krovky. Ale kolečka z papíru nedržela a neustále jí padala na zem do jehličí. "Musím přidat více toho lepidla! Raději si hned pro jistotu do té smůly namočím celá záda," rozhodla se, když zvedala své černé puntíky už poněkolikáté ze země.
Pak vyletěla úplně nahoru až do koruny vysoké staré borovice, kde bylo smůly nejvíce. Tam se otočila zády ke stromu a přitlačila se vší silou krovkami na velký kus smůly. Ale co se nestalo! Najednou se nemohla od stromu odlepit! "Ach ouvej, co já si počnu?" zoufala si a začala plakat. A plakala a plakala a nožičkami hýbala bez úspěchu sem a tam. V dálce najednou uviděla něco velkého, co se k ní stále přibližovalo. Byl to lesní pták, datel, který si hledal něco dobrého k obědu. Johanka začala volat o pomoc, ale nikdo ji neslyšel. "Musím to dokázat, nebo mě sní!" vykřikla a ze všech sil napnula svá křidélka.

Datel se už blížil. Už byl skoro u ní! Jeho černá křídla svištěla rychle vzduchem. Johanka zavřela oči a ze všech sil zamávala naposledy krovkami. Podařilo se! Konečně se od smůly odlepila. Co nejrychleji zamávala křídly a odletěla tryskem co nejdále od stromu. Ale jen tak tak! Na poslední chvilku! Zmatený datel narazil zobákem do holé kůry stromu, až se mu z toho zatočila hlava. Beruška zahodila do trávy puntíky a letěla co nejrychleji domů, do bezpečí. Zastavila se, až když uviděla domeček, kde bydlela. Doma už na ni čekal ustaraný tatínek s maminkou, kteří ji všude hledali. Velice se na Johanku zlobili, že je neposlechla, ale byli rádi, že se v pořádku vrátila domů. Malá beruška se už od té doby nikdy nepouštěla tak daleko sama k lesu bez maminky a tatínka.

Uběhlo pár dní. Beruška se zase jednou prohlížela v zrcadle a znovu počítala své černé puntíky. "Jedna, dva, tři, čtyři, pět..." když tu najednou vidí své dvě nové tečky. "Maminko, maminko, já už jsem vyrostla a můžu jít do školy! Už mám teček sedm. Sluníčko mi je domalovalo!" radovala se beruška. A s beruškou se radovala i maminka a tatínek. A hned na druhý den už Johanka letěla konečně do školy, do které se tak moc těšila.. Ten den bylo u lesa v trávě pěkně veselo!

Maminky mají svátek........

 Aktovka nebo batoh do 1. třídy : Pár rad pro rodiče našich předškoláčků 

Pro prvňáčka je určitě aktovka nebo "aktovkový batoh" lepší než měkký batoh, a to z důvodu jak zdravotního (vhodnější pro formující se páteř), tak z důvodu praktického (lepší orientace uvnitř). "Aktovkový batoh" je užito záměrně, neboť slovo batoh v nás navozuje úplně jinou představu, než o co se jedná v případě školního batohu. Pokud totiž před aktovkou dáte přednost batohu, tak určitě zvolte batoh pevného, stabilního tvaru s velmi pevnými, polstrovanými zády.

Na co se zaměřit? Aneb, co musí mít ideální školní brašna pro prvňáčka?

  • pevná, vypolstrovaná záda, anatomicky vytvarovaná
    • nezapomeňte ihned od počátku dítěti vštípit nošení aktovky tak, jak se má: tj. na zádech s popruhy na obou ramenech
  • popruhy
    • dostatečně široké (cca 4 cm) a silné, vypolstrované popruhy, aby dítě netlačily
    • nastavitelné, nejméně 70 cm dlouhé
    • nesmějí se dotýkat krku
    • vnitřní vrstva by měla mít protiskluzovou úpravu
  • pevný, neměnivý tvar, tj. musí stabilně stát na podložce, čili musí mít pevné dno a vyztužené plastové hrany (na jednu stranu nejsou ostré, na druhou se neprošoupou)
    • dokážete si představit čerstvého prvňáčka, který má problém byť jen v brašně lovit, jak na to lovení bude mít pouze 1 ruku, protože tou druhou bude muset měkkou brašnu přidržovat?
  • snadno otevíratelné a uzavíratelné zámky
  • pevné a vypolstrované držátko na přenášení v ruce
    • s odstupem od víka aktovky na tloušťku ruky v rukavici
  • reflexní proužky!!! zvyšující viditelnost ve tmě a pestré signální barvy zvyšující viditelnost za denního světla a za soumraku
    • reflexní materiály na předním díle i na bocích v dostatečné ploše (dle MF DNES na předním díle min. 70 cm2 a na bocích 15 cm2)
    • signální barvy by měly pokrývat alespoň pětinu přední plochy, jedná se o: žlutou, zelenou, růžovou, oranžovou
  • uvnitř oddělené oddíly
  • dítě se naučí systému a pořádku
  • ideální jsou 3 vnitřní prostory, např.:
    • ta zadní na složku se sešity (složka na sešity A4 je pevná a velikostně téměř přes celou plochu aktovky, pomůže tedy pevnosti a "nehrbolatosti" zádové části)
    • prostřední na pouzdro a další (papírové kapesníky, flétna apod.)
    • přední na přezůvky (pokud si je dítě nenechává ve škole)
  • vhodné jsou 2 boční kapsy
    • na pití, které by uvnitř při protékání způsobilo škodu
    • na svačinku
  • Jak by na otázku ideální brašny odpovědělo vaše dítě? Většina asi takto, ne?: "Musí mít pěkný obrázek!"
    • nepodceňujte, ač vám připadá jako banalita, je součástí budování pozitivního nebo negativního vztahu dítěte ke škole
    • pokud se mu obrázek nelíbí a o jeho kráse dítě dodatečně nepřesvědčíte, již navždy bude mít školu spojenou s (jak bych to pěkně řekla), no prostě s ošklivostí
  • důležitá je také nepromokavost a omyvatelnost povrchu aktovky
    • možnost polití nápojem, odložení do nečistot je u prvňáčka veliká
  • neméně důležitá je váha aktovky
    • pro prvňáčky do 1200 g
    • váha je u stejných typů aktovek podobná,
    • POZOR! aby nižší váha nebyla na úkor zdravotní nezávadnosti
  • a na závěr můžete myslet na různé doplňky, jako:
    • okénko na jmenovku
    • okénko na rozvrh
    • poutko nebo přihrádku na klíče
    • termoobal na nápoje apod.